Protikorozní ochrana a ISO 2808

Norma ISO 2808 „Nátěrové hmoty - Stanovení tloušťky nátěru“ je jednou ze řady norem jednajících o výběru a zkoušení nátěrů, fermeží a obdobných výrobků. Zabývá se měřením tloušťky organických povlaků a stanovuje řadu způsobů měření tloušťky při jejich nanesení na podklad. Norma je českou verzí evropské normy EN ISO 2808:1999 a má status české technické normy. Byla zavedena v květnu 2000, nahradila dřívější ČSN 67 3061 a ČSN 67 3062 a je v České republice dostupná.

NUTNOST PŘESNÉ DEFINICE
Kapitola 2 Normativní odkazy. Je uvedena celá řada norem, které popisují různé metody měření a vyhodnocení tloušťky nátěrů. Metody jsou blíže charakterizovány v tabulce 1 normy a jsou podrobně popsány v kapitole 6. Je nutno upozornit, že různé metody mají různá využití v technické nebo v laboratorní praxi a pro konkrétní obchodní případy by vždy měla být konkrétní měřící metoda předem popsána, sjednána a stanovena.
Kapitola 3 Požadované dodatečné údaje. Pro jakékoliv použití musí být způsoby měření doplněny o dodatečné informace, které by měly být přejaty z platné normy nebo z jiného písemného dokladu. Jsou citovány:

• způsob nanesení na podklad a údaje o počtu vrstev,
• doba a podmínky zasychání / vytvrzování a stárnutí povlaku,
• použitá metoda měření tloušťky nátěru,
• velikost významné plochy natřeného předmětu a případně počet měření.

Dodatečné údaje by nejen neměly být opomenuty, ale i dohodnuty mezi zúčastněnými stranami.

Kapitola 4 Definice. Z vlastní zkušenosti musím upozornit, že řada účastníků obchodních případů i techniků, pracujících v oboru nemá ve věci názvosloví a definic zcela jasno, a z toho vzniká řada problémů a neshod. Znalost definic by rozhodně neměla být opomíjena. Článek 5.1 obecně. Při natírání předmětů jsou počty a umístění míst měření předmětem dohody mezi zainteresovanými stranami (účastníky smlouvy). Článek 5.1 obecně. Přístroje je nutno prověřovat průběžně na opakovatelnost, a v pravidelných intervalech provádět kalibraci. Doplňuji, pokud je současně používáno více přístrojů, musí být vzájemně srovnatelné a tato srovnatelnost musí být pravidelně ověřována a sjednocována.
Článek 5.2 drsnost povrchu. Drsnost povrchu oceli je obvykle žádoucím stavem před nanášením vrstev nátěrů. Poněvadž drsnost povrchu je výrazně nepravidelná nerovnoměrnost tvaru povrchu, projevující se náhodnými, statisticky hodnotitelnými charakteristikami, je nezbytné již při definování požadované tloušťky nátěru jednoznačně stanovit definici nulové tloušťky nátěru a způsob kalibrace přístrojů na tuto nulovou tloušťku. Jestliže existuje předpoklad více způsobů kontroly a vyhodnocení tloušťky nátěru, musí být nulová tloušťka a způsob kalibrace přístrojů na ni definován pro všechny očekávané způsoby. Upozorňuji, že taková praxe je značně riskantní, poněvadž použití různých metod může poskytnout nesrovnatelné rozdílné výsledky a vést k neshodám a sporům.
Článek 6.2 Postup 1A - měřící hřeben. Metoda je velmi operativní, pohodlná a vhodná pro praktická měření přímo při zhotovování nátěrových vrstev. Ve vlastním zájmu by ji měli používat samotní natěrači, ale řada firem není ochotna svým natěračům dostatek takových hřebenů poskytnout. Metoda je pouze orientační, poněvadž získané výsledky jsou vyjadřovány ve skokových intervalech podle odstupu zubů hřebenu, a jsou ovlivňovány obsahem těkavých organických látek v barvě, výrobními tolerancemi ve složení barvy, a mohou být silně ovlivněny až zcela znehodnoceny nerovností natíraného povrchu. Zkušený a spolehlivý natěrač tuto metodu bude používat pravidelně a rád, avšak pouze v omezeném rozsahu při ověření vlastností a nastavení barvy a stříkacího zařízení. Výsledky získané touto metodou na povrchu upraveném otryskáním budou vždy vykazovat systematickou odchylku od výsledků získaných jinými metodami, poněvadž nulová tloušťka nátěru je v úrovni nejvyšších vrcholků otryskaného povrchu. Rozhodně doporučuji, aby metoda nebyla přeceňována, zejména ne v inspekční praxi.

Nezkrácený článek si můžete přečíst v srpnovém čísle 4/2003.

Autor

• Ing. Sigmund Jaroslav