Reakce na článek o havárii zimního stadionu v Mariánských lázních

• Foto
• Mapa

Závěr odborníka ze Škody Plzeň vyšetřovateli nevyhovoval [1], a spolu s druhým znalcem-odborníkem na stavební fyziku a prostup tepla obvodovým pláštěm, hledali řešení chránící výrobce OK, které našli v USI Brno. Tito pracovníci, zřejmě ovlivněni vyšetřovatelem, nikdy havarovanou konstrukci neviděli a vyšetřovatel jim, jak bylo zřejmé z jejich výpočtů a pak z jejich závěrů asi ani fotografie všech důležitých detailů se svary a jejich pevnostních vyhodnocení nikdy nedal. Proti závěrům USI Brno svědčil výpočet provedený v HP Praha a všech jednotlivých kolegů z katedry ocelových konstrukcí ČVUT Praha, UTAMu, VŽ Ostrava, VTŽ Chomutov, odborníků a výrobců OK z Brna a TAZUSu Praha. TAZUS Praha dokonce vyrobil část konstrukce s diagonálou M a s přilehlými pruty a styčníky svařenými dle DV ve skutečné velikosti a ve zkušebně ve Veselí nad Lužnicí ji zatížil na 125 % uvažovaného zatížení statickým výpočtem a konstrukce vyhověla. Příčina havárie byla odborníky objasněna v souladu se závěrem znalce Škody Plzeň, ale soudem, který se táhl sedm let, protože již nebylo koho stíhat, potvrzena nebyla. Soud jen svým posledním rozhodnutím v roce 1988 Ing. Josefa Zemana zprostil viny.

Ke kapitole „Kluziště Ledňáček“ [3] konstatuji:
Zastřešení kluziště pro potřeby bruslařů a hokejistů na trénink bylo postaveno jako „hala na chlazení zeleniny“. Výroba v mostárně VŽKG v Lískovci a montáž HM Ostrava v roce 1968 [2]. Zastřešení bylo navrženo skořepinou válcového tvaru a skládalo se z trubkových lamel profilu 128/4 o délce 5 m. Styky měly být spojeny vysokopevnostními (VP) šrouby. Jednu zimní neděli odpoledne hustě padal mokrý sníh do již stávající umrzlé sněhové pokrývky a večer, kdy v hale nikdo nebyl, došlo k prolomení skořepiny.

Obsluha ledové plochy prohlásila, že asi po tři dny zametala s ledu matice s přetrženými šrouby. Bylo zjištěno, že spoje byly provedeny za použití běžných šroubů značených 4D, nikoli předepsaných VP šroubů. Hutní Montáže si tehdy byly vědomy této nekázně, byla znovu vyrobena a postavena stejná hala ve vší tichosti, jak bývalo kdysi zvykem. Ing. Josef Zeman přepočítal znovu skořepinu, tato byla pevnostně v pořádku, ale vykazovala větší průhyb, než dovoluje norma. Proto celková délka haly 72 m byla rozdělena na tři díly a byla tam vložena dvě příčná příhradová ztužidla.

Hala stejné konstrukce, ovšem délky 128 m, byla již v roce 1965 postavena v Berlíně, jako součást velkého sportovního komplexu Dynamo Berlín. I tam byla dodatečně vložena příhradová ztužidla [2]. Oba případy ukazují, že hlavní příčinou havarují bývá nedostatečná péče při výrobě nebo montáži, což dokazuje i případ havárie jednoho ze čtyř řetězů při montáži historického řetězového mostu  přestěhovaného z Podolska do Stádlece [4].

LITERATURA:
[1] Ing. František Stejskal: KONSTRUKCE 2/2009
[2] Ing. František Stejskal: sborník „Ing. Josef Zeman a jeho inženýrské dílo“ , vydal ČSSI a ČKAIT v r.1989
[3] Prof. Ing. Pavel Marek Dr.Sc: KONSTRUKCE 4/2009
[4] Ing. František Stejskal: Stavebnictví 9/2007

Response to the article about the accident of the ice-stadium in Mariánske Lázně
The article about accident was published in the second issue of the magazine Konstrukce in 2009. In issue 4 there was a response thereto by prof. ing. Pavel Marek in a way as if not read completely. Ing. František Jandoš, CSc., an expert in the area of steel structures and specialist for evaluating welds in the company Škoda Plzeň clearly stated the reason of the accident. It was the disruption in the low quality welds in the joint beta which were made different from the as-built drawings. The drawing of this joint was not included in the first article; therefore, it is included in this article including the entire scheme of the ice-stadium construction.

Autor

• Bc. Fejfar Vítězslav